Obyčejné pohádky života ničím nezaujatý

19. dubna 2010 v 20:23 | Muffin |  deník
girlz
Byla jednou jedna dívka, která každou noc před tím, než usla, přemýšlala o svým životě. Nebyla to jen tak krásná dívka, nebyla ani něčím zvláštní, byla prostě jen obyčejná. A už jen tím, že byla obyčejná mohla být zvláštní. Ale to si moc nemyslím.
Jako správný vypravěč bych měla povídat pohádku s troškou napětí, o pohádce, kde vítězí dobro nad zlem. Jenže já to povídat nemžu, tahle pohádka není dopsaná. A kdo ví? Bude někdy dopsaná?
Abychom se vrátili k začátku. Dívka, jménem xxx, přemýšlí, proč to všechno takhle je. Jednoho krásného, slunečného počasí doškla k teorii. A i když je silně něvěřící, v tohle věřit bude, protože jinak by si musela jít hodit mašli.
Proč je ona tak nešťastná? Proč když kouká na šťastné lidi, pálí jí v očích slzy, které se za tu dobu naučila potlačit natolik, aby si neudělali procházkupřes její tvář až ke rtům, kde by ochutnala jejich slanou chuť? Slanou chuť, tak slanou, jaký je život sám. To všechno jsou jen řečnické otázky. Chtěla by slyšet, kdy to všechno se obrátí a ona jen na pár chvil bude šťastná? Kdy bude mít jen něco, co by strašně chtěla? Otázky. Samé otázky, kolem hlavy jí lítá milióný otazníků, na které jí nikdo neodpoví. Proč? Nikdo nezná odpovedi na otázky, které se neříkají nahlas. Potiché vykřiky do tmy, takhle bych to nazvala.
Zpět k té teorii. Doufá, Bůh to má vymyšlený tak, že každý ve svém životě dostane nějaký úděl šťestí. Někdo má šťestí už od narození a jednoho dne to prostě zkončí. Někomu se staně nejaká událost a pak už si svůj život zařizuje šťastně až do smrti, bez pomoci Boha, či nějakého takového stvoření. A ta dívka, jménem xxx, děla všechno proto, aby to štěstí měla. Ale čím víc rychlejí čas ubíhá, tím víc teorie opadá. Kolem sebe tančí šťastné tváře lidí, tolik jí blízkých. Zavírá oči, aby se na to nemusela koukat, ale jen co se udělá tma za zavřenými výčky, objevují se znovu a znovu. Co má dělat, aby ty obličeje neviděla? Nemůže koukat na někoho šťastného a radovat se z toho, když ona vlastně šťastná také není. Nejde jí to. Zas tak dobrá není.
Všechno se změní jediným okamžikem. Jenže proč má takový pocit, že ten okamžik jí nějakým nedorozuměním utekl a ona prostě jen tady už vlastně nemá co dělat? Že se nějakým nedorozuměním dostala zpátky do života, i když vlastně měla být už dávno mrtvá? Opět a zase věty s otazníkem na konci.
 


Komentáře

1 Jesus Girl ツ Jesus Girl ツ | Web | 20. dubna 2010 v 16:46 | Reagovat

Zajímavě napsáno...:) Děsně se mi líbí ten nápad s pohádkou...!:)

2 Zvejkaczqa* Zvejkaczqa* | Web | 21. dubna 2010 v 23:02 | Reagovat

Přesně tak, blog je prostě blog, akdo nezažil, nepochopí;)

Holka, na světě je tolik otázek, a tak málo odpovědí, že nad tím se ani snad přemýšlet nedá, protože už jen to samo přemýšlení je bez otázek;) Radši mysli na to, co je teď a užívej si tu chvíli, protože tu, tu už nikdy nevrátíš;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama